SLAVONICE
Slavonice najdete v místě, kde se Českomoravská vrchovina setkává s horním tokem řeky Dyje. V jejich blízkosti se prolínají hranice tří historických území — Čech, Moravy a Rakouska. Město je ideálním výchozím místem pro výlety do České Kanady, krajiny jehličnatých lesů, pastvin, rybníků, chráněných rašelinišť a vzácné fauny i flóry. Přestože nejvyšší vrcholy oblasti dosahují jen něco málo přes 700 metrů nad mořem, zdejší příroda i podnebí často působí jako v mnohem vyšších polohách.
Slavonice vznikaly na významné obchodní stezce z Prahy přes Jindřichův Hradec do Vídně, na kterou navazovaly solné stezky z Brna do Pasova a z Jihlavy do Lince. První písemná zmínka pochází z roku 1260, kdy je slavonický farář uveden jako svědek na listině Vikarda z Trnavy. Později bylo město na příkaz Přemysla Otakara II. opevněno a král Václav II. mu udělil právo vybírat mýto a zřídit sklad pro převoz soli směřující do Jihlavy a Brna. Spolu s opevňováním města vznikalo také slavonické podzemí s propracovaným systémem, který sloužil k odvodňování i obraně.
V dalších staletích získaly Slavonice řadu panských a královských privilegií, která měla zásadní vliv na rozvoj řemesel a obchodu. Od roku 1560 procházela městem poštovní stezka z Prahy do Vídně, která přinesla další rozkvět. V té době měly Slavonice až 1100 obyvatel a více než 150 měšťanských domů. Působili zde především soukeníci, pekaři, řezníci, koželuhové a kramáři. Vařilo se zde pivo a povolen byl také volný výčep vína.
Ve druhé polovině 16. století došlo k přestavbě téměř všech měšťanských domů do podoby, která dodnes tvoří jedinečný charakter města. V interiérech vznikaly diamantové a sklípkové klenby, stěny zdobily nástěnné malby s biblickými příběhy a fasády domů byly pokryty sgrafitovou výzdobou, vytvářenou seškrabáváním vrchních vrstev omítky.
Po 16. století se rozvoj města zastavil a těžké období přišlo během třicetileté války. Z válečných útrap a následného moru se Slavonice vzpamatovávaly až na přelomu 17. a 18. století. Další ránu městu zasadily požáry a přeložení poštovní stanice, kvůli čemuž Slavonice postupně ztratily svůj někdejší význam. Menší oživení nastalo na přelomu 19. a 20. století díky železničnímu spojení mezi Telčí a Rakouskem, rozvoji řemesel a obchodním vazbám na Vídeň. V této době došlo také k částečnému zboření městského opevnění.
Do dějin města se bolestně zapsala i druhá světová válka. V roce 1938 museli česky mluvící obyvatelé Slavonice opustit. Během války byly v koncentračních táborech vyvražděny téměř všechny židovské rodiny, které měly na obrodě města na přelomu století významný podíl. Po skončení války se situace obrátila a město museli opustit německy mluvící obyvatelé. Slavonice byly následně dosídleny novými českými obyvateli. V roce 1953, kdy byly zahrnuty do pohraničního pásma, bylo vysídleno i několik rodin označených za politicky nespolehlivé. Město bylo naštěstí z tohoto pásma později vyňato a následně prohlášeno městskou památkovou rezervací.
Po roce 1989 se Slavonice začaly znovu probouzet. Významnou roli sehrálo otevření hranic, rozvoj turistiky, blízkost Rakouska a postupné vytváření cykloturistických tras v neporušené okolní krajině. Do města začali přicházet umělci, vznikaly ateliéry, dílny a galerie. Dnes Slavonice a jejich okolí nabízejí mnoho možností, jak zde prožít příjemný čas — od procházek historickým centrem přes návštěvu památek až po výlety do přírody České Kanady, která zve k odpočinku, zážitkům i načerpání nových sil.